Paví hody byly mou druhou knihou tohoto jihočeského autora, který bývá přirovnáván k Jiřímu Hájíčkovi. A po „Sběrateli sněhu“ nezklamala ani tato, právě naopak. Kniha je nádherně ilustračně zpracovaná a zaujme i autorova poetická čeština, košatý jazyk.

Příběh popisuje rodinnou historii a osudy jedné vesnice ve východních Čechách v době mezi světovými válkami. Ač se na začátku příběhu ocitáme v Trutnově v luxusní vile po odsunutých Němcích. Při čtení této rodinné kroniky je nutné se bedlivě soustředit, dějové linie se často prolínají a střídají, vyskytuje se i mnoho postav. Je nutné číst v klidu a soustředěně, nechat se pohltit atmosférou doby a místa. Zdánlivě letmo zmíněné drobnosti jsou posléze v ději náhle rozvinuty.   

Paví hody jsou literární hostinou, která se dlouho nedostane z hlavy a jednotlivými delikatesami-kapitolami nás autor pomalu provází osudy a příběhy, které dávno odvál čas.